Jestliže máte doma dítě, které se v noci dost často budí a v žádném případě nedokáže prospat celou noc, rozhodně v tom nejste sami. Dalo by se říci, že takových dětí je většina. Někteří se budí dvakrát za noc, jiní mnohem častěji. Vyžadují mléko nebo prostě jen pozornost rodičů. Co ale dělat, když se děti budí i v pozdějším věku?

Studie dokázaly, že aktivní děti spí mnohem méně a v noci se budí častěji. Pohodáři si naopak rádi přispí a v noci se skoro vůbec nebudí. Každé dítě potřebuje trochu něco jiného, proto se nedokáže přesně určit, co na vašeho nespavce zabere.

Dětem je potřeba pomoci a usínání je naučit. Čím dříve začnete, tím lépe. Tříměsíční miminko vůbec není na výuku maličké. Moc dobře vnímá, zda ho uspáváte v náruči nebo ho houpete či jinak utěšujete. Dáváte mu tak signál, že se takhle usíná a ono to pak bude ještě dlouho vyžadovat. Podporovat samostatné usínání však neznamená nechat dítě plakat. Znamená to uspokojit všechny jeho potřeby. Pokud pláče, určitě ho z postýlky zvedněte, protože se vám snaží něco říci. Vaše miminko si po čase zvykne, že se usíná v postýlce, a bude tam spokojeně spát hned, jakmile ho tam uložíte.

Pokud se dítě v noci probouzí a nedokáže znovu usnout, je potřeba ho naučit, aby si zvyklo zklidnit a ukonejšit se ke spánku samo, což děti zvládají tak od čtyř měsíců. Stačí, když miminkem občas zahýbete nebo ho pohladíte po tváři. Zlehka se probere a uvědomí si, že usíná v postýlce. Tím si osvojuje samostatnost, což opravdu funguje.

Postupně byste měli děti odnaučit spánkových asociací, které si dítě neumí vytvořit samo. Mezi ně patří zpívání, povídání, nebo noční krmení. Děti pak totiž při každém probuzení vyžadují lahev s mlékem nebo vaši přítomnost. Pokud ale dítě usíná s hračkou v ruce, která mu při nočním probuzení dodá pocit pohody, tak ať s ní klidně spí.