Cizí jazyk je v dnešním globalizovaném světě naprostou nezbytností. Nejen angličtina, ale i španělština, ruština nebo italština jsou dnes nutným vybavením úspěšného člověka. To vede mnohé z rodičů k tomu, že své děti jazyky učí již od útlého věku. Zatímco před deseti lety se angličtina učila nejdříve na základní škole, dnes už není problém sehnat mateřskou školu s výukou jazyka nebo dokonce kompletně v angličtině. Existují dokonce i kurzy jazyka pro batolata či kojence. A jelikož lékařské výzkumy ukázaly, že hlasy slyší dítě i v děloze, tak můžete sehnat i výuku jazyka pro těhotné.

Stojí to ale za to? Zastánci časné výuky argumentují tím, že bilingvální děti po celém světě zvládají dva jazyky naprosto s přehledem, takže není důvod s tréninkem čekat. Navíc, jazyk se nejrychleji a nejsnáze vyvíjí právě v mladém věku, takže brzký start ušetří dětem pozdější starosti. Jistě, batole asi nepochytí gramatiku, ale na jazyk si zvykne, takže později se ho bude učit bez strachu a ostychu. Tím, že pro něj dva jazyky budou naprosto rovnoprávné, nebude mít tendenci jeden z nich preferovat, a naprosto v pohodě se domluví oběma. Zastánci tohoto přístupu navíc dodávají, že ve škole pak bude mít malý člověk více prostoru naučit se další cizí jazyk, protože jeden už bude znát. Některé výzkumy také ukazují, že děti z dvojjazyčných rodin mají vyšší IQ než jejich vrstevníci, a mnoho lidí to přisuzuje právě časnému učení.

Odpůrci nad tím kroutí hlavou. Podle nich se jedná hlavně o pózu a snahu rodičů se předvést. Jistě, uznávají, pokud se v rodině skutečně mluví dvěma jazyky, je pro dítě přirozené, že se naučí oba. Pokud se ale doma mluví pouze jazykem jedním, je podle nich zbytečné plést dítěti hlavu. „Co si batole odnese ze dvou hodin týdně?“ ptají se. Týden je pro miminko jako pro nás rok, a daleko více by ty dvě hodiny využilo k hraní nebo spánku. Není přece potřeba naše maličké tlačit hned a do všeho. Času na učení mají dost, zatím by si měly děti hlavně hrát. Na čí straně je pravda? Těžko říci. Pravdou je, že děti, které v prostředí daného jazyka vyrostou, se ho později nebudou bát. Faktem je ale i to, že rané dětství by mělo být především časem hry a radosti, ne jazykových cvičení.