Historie je velmi dlouhá, sahá až k vydělení lidí z živočišné říše. Zpočátku se jednalo o obrábění materiálů, které byly k dispozici, přelomem byl začátek obrábění kovů. Dřevo bylo díky dostupnosti a díky svým vlastnostem univerzálním konstrukčním materiálem. Při jeho obrábění začaly postupně nacházet uplatnění různé pomocné mechanismy, usnadňující přímočarý a otáčivý pohyb nástroje, vznikaly tak předchůdci dnešních pil, vrtaček nebo soustruhů. Zpracovávání kovů probíhalo zprvu výhradně pomocí ručních nástrojů, různých sekáčů, vrtáků a pilníků, později se začaly využívat i způsoby zpracování, používané při práci se dřevem.

Počátky strojního obrábění kovů jsou spojeny se dvěma základními technologiemi, s vrtáním a soustružením. Už v době kamenné byla k vrtání používána takzvaná smyčcová vrtačka, u ní byl vrták poháněn tětivou. Velký význam měl začátek používání vrtačky na dřevo s klikovým mechanismem od 15. století. Vyvrtávací stroj, poháněný vodním kolem, se začal používat od počátku 17. století.

Soustružení je zmiňováno již v mladší době kamenné a době bronzové, z Řecka je z 3. století před naším letopočtem dokonce zachována literatura o prvním soustružnickém stroji.

V průběhu několika staletí nedocházelo k patřičnému ocenění konkrétních konstrukčních objevů, ty upadaly v zapomnění, aby později mohly být znovu objeveny. Typickým příkladem nechť je frézka, zkonstruovaná kolem roku 1818, která nebyla využívána.

Postupně se, díky poptávce po velmi přesně zhotovených součástech až na tisíciny milimetru, obráběcí stroje dostaly na vysoký stupeň vývoje, dnes jsou při průmyslové výrobě řízeny počítačem a výrobky dosahují velmi vysoké přesnosti a drsnosti opracovávaných povrchů.

Pro opracování vyvrtaných nebo vyhrubovaných otvorů válcového nebo kuželového tvaru slouží upínané nástroje z rychlořezné oceli. Tím je výstružník stavitelný https:/www.i-nastroje.cz/Stavitelne-221424-c31_112_4.htm, ale i další druhy výstružníků, určené pro ruční nebo strojní obrábění.