Může se stát, že obě strany budou výjimečně rozumné a problémy prostě nenastanou, ale každodenní život nás přesvědčuje o tom, že bychom si měli nastavit malá pravidla už na začátku, jelikož poté, co se něco stane, už většinou bývá pozdě.

Platíte-li nájem a máte byt napsaný na sebe, je vhodné, aby Vám Vaši spolubydlící zasílali peníze předem a to v dostatečném předstihu. Nikdy by neměla nastat situace, kdy platíte za ostatní, protože oni prostě nestíhají. Jednou se to dá omluvit u každého, ale když se to stává často, může se jednoho dne stát, že takový člověk začne bydlet na Vaše náklady.

Jedna kreditka

Člověk by si myslel, že tento fenomén je již vymýcený, ale není tomu tak. V manželství si lidé pořídí účet, na který jim chodí peníze. A je to jeden jediný účet. Jeden účet na dva lidi, z nichž máme jednoho vlastníka s jedinou kreditkou a jednoho disponujícího, který si musí chodit vybírat do banky. Může to tak fungovat spoustu let bez problémů, kdy jeden z partnerů ve své podstatě nemá žádné peníze, jelikož jsou všechny na účtu a k tomu má přístup ten druhý.

Problém nastává v okamžiku, kdy majitel účtu ztratí schopnost účtem disponovat, sama se nabízí možnost úmrtí, kterou nikdo z nás nechce uvažovat, avšak která nás přímo obklopuje. V takovém případě se člověk disponující dostává do problému, jelikož veškeré peníze na účtu se zmrazí, dokud neproběhne dědické řízení a rozdělení majetku. To může trvat i nějaký ten měsíc a disponent je mezi tím do další výplaty bez peněz.

Ti, jenž bydlí u rodičů

Dětem se zkrátka a dobře někdy nechce z domu. Dodělali či nedodělali školu a pracují, v horším případě jsou na pracáku. Domů se chodí vyspat a najíst, nebo se válí celý den na gauči a nic nedělají a Vy za ně stále všechno platíte.

Někteří rodiče si řeknou, že po svých dětech přeci nemůžou chtít peníze a živí svou ratolest, dokud se neuráčí konečně odejít z domu a žít za vlastní. Jiní rodiče to vyřeší podělením nájmu a energií na příslušné díly, přihodí něco za jídlo a drogerii a předloží účet za bydlení. Jsou to dva extrémy kam, až se můžeme dostat, jisté ale je, že ať máme své dítě rádi, jak chceme, měli bychom ho učit nějaké zodpovědnosti a k té neodmyslitelně patří i hrazení si svých životních nákladů.

Je ovšem jisté, že pokud středoškolákovi po maturitě řeknete, že jestli chce na vysokou, musí si jí platit a jestli u Vás nadále plánuje bydlet, třeba i jen o víkendech, bude navíc platit 3000,- nájem, znamená to, že je to pro něj finančně neúnosné a rozhodli jste tak o tom, že na vysokou nepůjde, jelikož to neuplatí.

Finance můžou a nemusí být problémem a nakonec vždy závisí jen a jen na nás, jak ho vyřešíme.