Vrátit do škol ruční práce, dílenskou činnost, práci na pozemcích a pro děvčata pak šití a vaření, chce také ministerstvo školství. Tuto výuku by ale přivítalo také mnoho praktických středních škol a učilišť, firem, rodičů i žáků.

Je potřeba, aby byly dětem do výuky zařazeny práce s technickými materiály, protože je to vhodná příprava pro budoucí profesi žáků. Jenomže dílny na většině škol zanikly, a to především pro jejich špatný stav. Nyní by byla v první řadě nutná rekonstrukce či budování moderních dílen. Poté by přišlo na řadu vybavení. To vše chce podpořit ministerstvo školství.

Chtějí se děti živit rukama?
Většina dětí nemá vůbec v plánu, že by se v budoucnu mohly živit rukama a řemeslem. Dnešní doba je příliš virtuální, a tak má snad každé dítě představu, že bude pracovat s počítačem. Navíc polovina městských dětí nedržela v ruce žádné nářadí. Je pravda, že moderní svět má spíše digitální požadavky, ovšem pracovní zručnost a kreativita se jistě z profesí nevytratí ani v budoucnu.

Šroubovák a kladivo versus mobily a počítače
Smysl praktické výuky by měl být takový, že by se žáci dozvěděli, kdy a jak které nářadí používat. Spoustu věcí by si mohli v dílnách vyzkoušet a získat tak alespoň nějakou praxi, nebo dokonce kladný vztah k ručním pracím. Dnes jsou děti spíše zvyklé držet v ruce mobily, či jinou, pro ně skoro již nepostradatelnou techniku.

Dílny hrou
Pokud by ale děti byly do praktické výuky nuceny, mohlo by je to spíše odradit. S rostoucí nechutí by pak přišly také nulové výsledky. Děti se ale nějak musí naučit, kdy použít kleště, šroubovák, svorky, šídlo, svěrák nebo pájku… A kdyby si mohly z dílen odnést nějaké výrobky, co vlastníma rukama vytvořily, určitě by je učení bavilo mnohem více.

Děvčata by se zase mohla naučit základům háčkování, pletení, šití a vyšívání. Znalost těchto technik není jen praktickou záležitostí. Pomáhá dětem rozvíjet jemnou motoriku, smysl pro celek a také trpělivost.
Teď musíme jen držet palce, aby se dílny a praktická výuka do škol vrátily.