Čas běží příliš rychle. Své o tom ví i čeští milionáři, kteří by rádi odešli na odpočinek a svěřili své společnosti a firmy těm, které sami vychovali. Ačkoli však jejich děti dostaly nejlepší školy, většinou se věnují úplně něčemu jinému a o rodinný podnik nestojí.

Nástupnictví v rodinném podniku není snadný úděl.
Ovšem ne vždy je to na škodu. Firmě by neuvážené dědictví a nepřístojný šéf mohl poškodit nebo ji přivést k bankrotu. V čem je ten problém? Inu, děti, které vy rostly v domácnosti úspěšných lidí, často žily v nadbytku, a proto se nikdy nenaučily správně hospodařit, pokud k nim rodiče nebyli správně pevní ve svých postojích.

V čem všem se to projevuje?
· V materiální stránce
· Po stránce vzdělání
· Po stránce emocionální (jsou zvyklé mít vše, na co si ukáží, což jim dává pocit moci a nadřazenosti proti ostatním dětem)
· Nejsou do podniku zapojeny od dětství, jelikož rodiče měli strach nebo nejprve požadovali zvdělání dítěte
· Zapojují se do podnikových věcí velmi pozdě nebo jenom velmi málo

Mezigenerační rozdíly mezi vnímáním práce a pracovního nasazení
Mladí lidé a potomci velkých zakladatelů by chtěli být vlastníky a majiteli, líbí se jim všechny výhody, které to s sebou nese, ovšem nejsou připraveni nést zodpovědnost a následky například špatných rozhodnutí nebo nedostatku výdělků, případně špatné investice. Mladí lidé si taky nepředstavují svou pracovní činnost probíhající dvanáct a více hodin denně, tak jak to znávali od svých rodičů.

Mladí lidé a zvláště potomci zakladatelů firem, kterou jsou dnes miliardové, si nechtějí okolo pětadvacátého roku, kdy jsou na vrcholu mládí, konečně po škole a konečně se mohou začít věnovat věcem, ve kterých vidí svou budoucnost, uvazovat na nohu koule, ani když jim páni rodičové nabídnou tuto kouli ze zlata.