Značku samotnou založil už v roce 1960 Ake Nordin, ale největší slávu si vydobyla až o deset let později. Čím? V té době totiž vyšel průzkum, podle kterého zhruba osm procent švédské populace trpělo bolestmi zad, které se navíc často objevovaly už u malých dětí. Švédové jsou národ pyšný na svoje zdraví a fyzickou kondici, a tak to samozřejmě nemohli nechat jenom tak. Rozjela se velká debata, a v jejím závěru bylo rozhodnuto, že viníkem bolestí jsou, v té době v celé zemi velmi moderní, batohy na jedno rameno. Ty podle lékařů i veřejnosti neúměrně zatěžovaly jednu stranu těla, a tím vytáčely páteř do nepřirozené polohy.

Co s tím? Ake už v té době vyráběl turistické batohy, a zavětřil příležitost. Vzal si za vzor čtvercové šanony na papíry, a podle nich vytvořil první koncept batohu Fjällräven Kånken. První plán byl v roce uvedení prodat dvě stovky batohů. Prodalo se jich na čtyři sta, a to byl jen začátek. Další rok totiž poptávka doslova explodovala, a do světa putovalo třicet tisíc kusů.
 
Dnes již pro několikátou generaci Skandinávců je Kånken doslova batohem od kolébky do hrobu. Je to batoh na rodinné výlety, je to školní aktovka, je to cool batoh na univerzitu, je to přijatelné zavazadlo do zaměstnání. Pokud se procházíte Helsinkami nebo Stockholmem, mohli byste snadno získat dojem, že se někde musejí rozdávat zadarmo, protože jinak není možné, aby se tolik lidí shodlo na jediném modelu. A svým způsobem máte pravdu.

Mnoho mladých lidí totiž batoh nekupuje, ale dědí ho po svých rodičích či dokonce prarodičích. Ano, čtete správně. Kvůli tomu, že se design prakticky nezměnil, lze i dnes v ulicích severských měst potkat spoustu kusů z původní, sedmdesátkové edice. A i když se Kånken vyvíjí, nedávno třeba přibyla řada z recyklovaného plastu, myšlenka jednoduchého, pohodlného batohu zůstává. A na začátku ikony stála jen něčí bolavá záda.